Ládin

Synovec Simon letos opět přijel na několik málo dnů na lyže. Loni tu ve svých 15ti letech stál na lyžích poprve v životě. První jízdy byly opatrné ale druhý den už jezdil pěkně. Je tvrďák a tak ho neodrazují ani strastiplné cesty na sjezdovku a pak lesem zpět na Boženku. Letos vyzkoušel i běžky. Určitě se mu to muselo moc líbit. Německy sice moc nerozumím, ale šajze je podobný slovu šén, a o tom vím že to je “krásný”. Celý den opakoval “šajze bezky” 🤣

Cestu na skialpy do Radstadtu jsem musel kamarádům odříct, nesešlo se hlídání 🐕👫. Využívám slíbeného pěkného počasí, beru Muffina a v sobotu večer přijíždím do Vrbna. Mám naloženo těžké prase (2x běžky) a v mokrým vaťáku se mě nejde dobře. Je znát vynucená tréninková pauza. Večer si užívám klídku a pohody u praskajících kamen a svíčky a těším se na sluníčko. Ještě brzo ráno je zataženo, ale pak se vyčasí a přijde nádherný den.

Pár dní lezení a aklimatizace v Tatrách ve skvělé společnosti kamarádů (Karel Zikan 69! David Hutchinson 78! a Suchárna). Přelezeno několik obligátních klasik na Volovku a Ošarpance a nová cesta Lietavice na Vysokou. Doporučuju! 7 délek v pevném, tutové štandy, kde nejde dát svoje jištění, je borhák. Nádhera! Jedna noc u Viktora na Váze je pověstná kaňka na kráse. Měl jsem tuto chatu, chataře Viktora a personál nejraději z celých Tater, ale ty odporné davy, co neustále ve dne v noci tečou na Rysy – naprosto neomalení cepři – to úplně pokazily. Pokud se to nezmění, už tam nechci.

Sedmá finišerská koule je doma! Letošní MUM se nesl ve znamení čísla 7 a šílenýho vedra. Sedm maratonů v sedmi dnech – už posedmé v řadě! Tělo se ještě nevzpamatovalo, puchýře se teprve začínají hojit a nehty čekají na výměnu… Ale přátelé, kamarádi – už teď je mi po vás smutno a těším se zase za rok na viděnou! Letošní MUM byl nejteplejší 🥵 ze všech co jsem šel. Mám nejhorší čas (38:51) ale nejlepší umístění (32) Nejspíš ubylo konkurence ale i to bylo těžší než normálně.

Stodolu na Synalově jsem kupoval hlavně proto, abych měl kde vyrábět panely na Boženku a nemusel řešit pronájem haly. To, že v ní stála kmenová pásovka, byla spíš shoda náhod – původně jsem ji bral jen jako bonus k prodeji dál. Pak ale přišel Jelen s tím, že potřebuje desky na fasádu Uragánu. Řekl jsem si, že to zkusíme spolu, a domluvili jsme se na společném řezání. Chtěl jsem si hlavně osahat, jestli má smysl pilu nechat, nebo ji prodat. No… zůstala 😄

První den vyjíždíme s Pavlem z Brna brzo rano. Cestou přibíráme Tomáška někde na vlakovém nádraží (kousek se přiblížil vlakem z Radstadtu). Okolo poledne parkujeme na parkovišti za vesničkou Neukirchen am Grossvenedieger. Viz mapa Nástup na Kursingerhutte Bylo to ku*evsky dlouhý 🙄

LH24 potřetí a ….. naposledy? Ještě to zvážím 🤔 😇 Měl jsem pocit že jde vše špatně. Od pondělí se mě pokoušela udolat rýmečka, naběháno málo, na kopečky jsem se nedostal jak bych chtěl, bo staroušci a co chceš natrénovat na stometrové vlnce v údolí Bobravy. Nohy začaly těžknout nějak brzy a furt jsem měl pocit že je letos lepší podmínka než loni a tím pádem bych měl dát aspoň těch kýžených 9 kol. Po půlnoci jsem se začal smiřovat s vyrovnáním loňského výsledku a na nějaké lepší umístění vůbec nepomýšlel. Poslední dva seběhy jsem už úplně vypustil a rosekanej na fašírku se pod Lukšincem potácel jak dřevěná mátoha, jen si odkroutit těch 8 kol. Když mě v cíli Honza Kincl gratuluje ke čtvrtému místu tak koukám jak puk, nečekal jsem to. Konec dobrý, všechno dobré 😍

Loni po úspěšném dokončení TDSka jsme si s Karlem* řekli, že se mě pokusíme připravit lépe a přivézt z TDSka bednu. Mise splněna! (3. místo v kat. 60+ (z 48) / celkově 486 (z 1874)) Ovšem v přípravě to ze začátku vůbec nevypadalo tak optimisticky. Posezónní odpočinek koncem listopadu vystřídaly skialpy. Do Vánoc se podařilo několik pěkných výletu. Koncem ledna jsem si střihnul LH24 ale pak si Muffin 🐕 zlomil nohu a já měl nejen po ski ⛷️ ale i po běhaní a stal se ze mě pěšák. Celé jaro jsem vůbec neběhal, za ty tři měsíce to nedalo ani dvě stovky. Zvažoval jsem že letos hodím flintu do žita a do Chamonix nepojedu. Jako soukromou kvalifikaci jsem se nakonec rozhodl zaběhnout nějaký pěkný kopce a MUM. Na narozky jsem si na Paprsku odkroutil 44 sjezdovek a splnil tak výzvu Everesting (98,57km, nastoupáno +8886m). Týden na to odběhl celý MUM (303km) sice hodně volně, tréninkově, zato bez žádných velkých bolístek a zranění. Zdálo se, že si tělo začíná vzpomínat a tak do odjezdu točím kolotoč vynášek alias zalívání 🫐, sprintů do kopce a long na nízkych tepech. Po příjezdu do Francie dávám čtyři aklimatizační běhy a každým dalším se cítím lépe a začínam si věřit.

Moravský ultramaraton | 301km | cca 7000m převýšení | 7 etap | týden bolesti, puchýřů, slezlých nehtů, útrap, euforie, kamarádství a neskutečné srandy | závodění „na lokty“ ale i Fair play s úžasnou podporou | krásné lesní pěšinky, louky, kamenité technické traily (málo), asfaltová peklíčka (moc) | vedro jako 🐖 | slejváky že místo pěšinek jsou potůčky | bouřky ⛈️ kdy jebe těsně vedle trati a naskakují zimomriavky (© Ivan) | skvělé občerstvovačky a na nich úžasní dobrovolníci co přes den plní flašky i všechna přání a po nocích masírují zplundrovaná těla nesourodé partě elitních běžců, hobíků a dobrodružných šmatlalů od náctiletých v doprovodu rodiče až po rakvače pamatující WW2 zasluhující nekonečný obdiv | pionýrský tábor chovanců Chocholouška, to všechno je MUM! Kdo jednou zkusil tak buď již nikdy nepřijede a vyhýbá se Lomnici jak čert kříži, ale těch si myslím je minimum, a nebo se mu MUM zažere pod kůži a už nemůže začít léto jinak. Už teď je mě smutno a těším se na příští rok! Děkuji! Šestá finišerská koule je doma 😎

Loni jsem si k narozeninám dal Lavaredo 120. Jedna z nej ultra trail tratí co jsem běžel. Sice jsem ji dost protrpěl díky gastro potížím těsně před startem, ale krajinově to je nádhera, prostě Dolomity 😉 Moc rád bych se tam vrátil, ale termín letos koliduje s MUMem. A to je srdcovka. Celý týden se „soupeři“ na trati, ráno u snídaně, dopo u kafíčka, cestou na start v autobusu, po doběhu na pivku, společné utrpení ale hlavně radost a euforie se stejně postiženými. Kamaradství, neskutečná podpora od všech, od troufám si říct že světové špičky, přes eliťáky až po podobné „šmatlaly“ jako jsem já. Kdo zažil, ví o čem to je! MUM dostal přednost a já tak dumal jak oslavit narozky.