Ládin

Synovec Simon letos opět přijel na několik málo dnů na lyže. Loni tu ve svých 15ti letech stál na lyžích poprve v životě. První jízdy byly opatrné ale druhý den už jezdil pěkně. Je tvrďák a tak ho neodrazují ani strastiplné cesty na sjezdovku a pak lesem zpět na Boženku. Letos vyzkoušel i běžky. Určitě se mu to muselo moc líbit. Německy sice moc nerozumím, ale šajze je podobný slovu šén, a o tom vím že to je “krásný”. Celý den opakoval “šajze bezky” 🤣

Cestu na skialpy do Radstadtu jsem musel kamarádům odříct, nesešlo se hlídání 🐕👫. Využívám slíbeného pěkného počasí, beru Muffina a v sobotu večer přijíždím do Vrbna. Mám naloženo těžké prase (2x běžky) a v mokrým vaťáku se mě nejde dobře. Je znát vynucená tréninková pauza. Večer si užívám klídku a pohody u praskajících kamen a svíčky a těším se na sluníčko. Ještě brzo ráno je zataženo, ale pak se vyčasí a přijde nádherný den.

Pár dní lezení a aklimatizace v Tatrách ve skvělé společnosti kamarádů (Karel Zikan 69! David Hutchinson 78! a Suchárna). Přelezeno několik obligátních klasik na Volovku a Ošarpance a nová cesta Lietavice na Vysokou. Doporučuju! 7 délek v pevném, tutové štandy, kde nejde dát svoje jištění, je borhák. Nádhera! Jedna noc u Viktora na Váze je pověstná kaňka na kráse. Měl jsem tuto chatu, chataře Viktora a personál nejraději z celých Tater, ale ty odporné davy, co neustále ve dne v noci tečou na Rysy – naprosto neomalení cepři – to úplně pokazily. Pokud se to nezmění, už tam nechci.

První den vyjíždíme s Pavlem z Brna brzo rano. Cestou přibíráme Tomáška někde na vlakovém nádraží (kousek se přiblížil vlakem z Radstadtu). Okolo poledne parkujeme na parkovišti za vesničkou Neukirchen am Grossvenedieger. Viz mapa Nástup na Kursingerhutte Bylo to ku*evsky dlouhý 🙄

LH24 potřetí a ….. naposledy? Ještě to zvážím 🤔 😇 Měl jsem pocit že jde vše špatně. Od pondělí se mě pokoušela udolat rýmečka, naběháno málo, na kopečky jsem se nedostal jak bych chtěl, bo staroušci a co chceš natrénovat na stometrové vlnce v údolí Bobravy. Nohy začaly těžknout nějak brzy a furt jsem měl pocit že je letos lepší podmínka než loni a tím pádem bych měl dát aspoň těch kýžených 9 kol. Po půlnoci jsem se začal smiřovat s vyrovnáním loňského výsledku a na nějaké lepší umístění vůbec nepomýšlel. Poslední dva seběhy jsem už úplně vypustil a rosekanej na fašírku se pod Lukšincem potácel jak dřevěná mátoha, jen si odkroutit těch 8 kol. Když mě v cíli Honza Kincl gratuluje ke čtvrtému místu tak koukám jak puk, nečekal jsem to. Konec dobrý, všechno dobré 😍

Loni jsem si k narozeninám dal Lavaredo 120. Jedna z nej ultra trail tratí co jsem běžel. Sice jsem ji dost protrpěl díky gastro potížím těsně před startem, ale krajinově to je nádhera, prostě Dolomity 😉 Moc rád bych se tam vrátil, ale termín letos koliduje s MUMem. A to je srdcovka. Celý týden se „soupeři“ na trati, ráno u snídaně, dopo u kafíčka, cestou na start v autobusu, po doběhu na pivku, společné utrpení ale hlavně radost a euforie se stejně postiženými. Kamaradství, neskutečná podpora od všech, od troufám si říct že světové špičky, přes eliťáky až po podobné „šmatlaly“ jako jsem já. Kdo zažil, ví o čem to je! MUM dostal přednost a já tak dumal jak oslavit narozky.

Tři dlouhé dny, dva velmi studené a mokré bivaky, celkem 160 km a 4500 m převýšení. Všechny druhy deště, sněhu a větru. Na hřebenech po kolena ve sněhu, v údolích po kotníky ve vodě. Všechno totál a furt mokrý, to byly moje letošní vánoce. Na lyžích to nešlo, sníh byl jen na vrcholcích. Přísná podmínka. Třetí bivak v chatě Uragán v Broumovkách, sucho, střecha nad hlavou, oheň v kamnech, lenost, možná taky trochu rozumu a obavy o zdraví chodidel končí mé putování. Nebyl jsem tam naposled ….vratím se.