Ládin

Loni po úspěšném dokončení TDSka jsme si s Karlem* řekli, že se mě pokusíme připravit lépe a přivézt z TDSka bednu. Mise splněna! (3. místo v kat. 60+ (z 48) / celkově 486 (z 1874))

Ovšem v přípravě to ze začátku vůbec nevypadalo tak optimisticky. Posezónní odpočinek koncem listopadu vystřídaly skialpy. Do Vánoc se podařilo několik pěkných výletu. Koncem ledna jsem si střihnul LH24 ale pak si Muffin 🐕 zlomil nohu a já měl nejen po ski ⛷️ ale i po běhaní a stal se ze mě pěšák. Celé jaro jsem vůbec neběhal, za ty tři měsíce to nedalo ani dvě stovky. Zvažoval jsem že letos hodím flintu do žita a do Chamonix nepojedu. Jako soukromou kvalifikaci jsem se nakonec rozhodl zaběhnout nějaký pěkný kopce a MUM. Na narozky jsem si na Paprsku odkroutil 44 sjezdovek a splnil tak výzvu Everesting (98,57km, nastoupáno +8886m). Týden na to odběhl celý MUM (303km) sice hodně volně, tréninkově, zato bez žádných velkých bolístek a zranění. Zdálo se, že si tělo začíná vzpomínat a tak do odjezdu točím kolotoč vynášek alias zalívání 🫐, sprintů do kopce a long na nízkych tepech. Po příjezdu do Francie dávám čtyři aklimatizační běhy a každým dalším se cítím lépe a začínam si věřit.

Doufal jsem v lepší pozici na startu, ale opět jsem až ve třetí vlně. Přijdu však včas a vecpu se mezi chrty na konec druhé vlny kam si myslím že patřím. Už nechci ztrácet čas na prvních kopcích pomalým husím pochodem ale po startu mě ženou Courmayeurem tak, že mě nejspíš jebne, na třetím km začínáme konečně stoupat sjezdovkou na první kopec a ja jsem vysvobozen. Singl trail na Col Chavannes už si spokojeně šlapu ve skupince stejně rychlých. Tentokráte je nahrdelník světýlek za mnou 😍 Seběh na St. Bernard je zpočátku pozvolný, to mě moc nebaví, ale dolu do St. Maurice to chytne grády a ja jsem ve svém živlu. První ze tří velkých seběhů, - 1767 m. Na check pointu se dlouho nezdržím a začínám stoupat. Jde to dobře, ale slunce pere do jižního svahu, vedro jak 🐖 a to nemám rád. Vzal jsem si jen litr vody a dost šetřím, na Cormet de Roselend je to jen 15km a ja jsem po prvním stoupání téměř na suchu. Naštěstí je nahoře sud s vodou. Teto úsek je nový, loni se běželo jinudy. Pořadatel sliboval krásnou scenérii a technické úseky. V reálu to znamená několik dalších exponovaných míst zajištěných řetězy, fixními lany a živá suťová pole. V horní části několik nekonečných hřebenů a údolí, celkem +1916m -786m. Tatranský chodník je proti tomu tartanová dráha. Těším se, že se na Cormetu pořádně najím, mám připraveno spousty dobrot a tak netrpělivě vyhlížím Karla. Nebylo místo, sedlo úplně ucpaný, zaparkoval daleko a tak všechno jídlo nechal v autě. Myslel jsem že ho roztrhnu, měl štěstí že na tomto check pointu nesmí suport k závodníkům a byl za ohrádkou. Až na Baufort, dalších 26 km je jen voda. Tady jsem si loni „zadělal“ na velké problémy a letos jsem na nejlepší cestě to zopakovat. Grrrr. Zblajznu jsem tortilu co si sebou nesu jako železnou zásobu a do igeliťáku od mobilu si naberu ty sladký srajdy co jsou na občerstvovačce na cestu. Vodíkovka a pivo od Karla mě konejší a ja už vyklidněn vybíhám na další úsek. Ten už znám a tak to odsýpá. Začátek seběhu na Baufort to ještě nechci drtit, rozbíhám to zvolna, pouštím dva rychlejší mlaďochy, nesoustředím se a fláknu sebou. Mám jen lehce odřený koleno a zápěstí. Neuvěřitelný štěstí. Mohl jsem mít po závodě, netrefit stezku, schrastnout dolů tak možná i po běhání nadobro. Půl kopce mě pak trvá než to rozdejchám a vleču se ve vláčku, ale nakonec se přece jen dostávám do svého flow a kulím to dolů. Na check pointu jsem ještě za světla, výrazně dřív než loni a navíc docela v pohodě. Karel pro změnu plní svůj úděl na jedničku a tak si nacpu břich, zaleju vodíkovkou, pivem, kávou, mažu nohy, dávám suchý ponožky a těším se že to těm dědkůmžabožroutskejm (© Vlado) řádně znechutím. První info o pořadí jsem nechtěl vědět dřív, ale až tady na 90km. Druha noc na krku, tady se začína oddělovat zrno od plev. Vypadá to nadějně, motám se někde těsně za bednou. Těch 6,5 kilometru a +550 m na Hauteluce je po lenošení na Baufortu příjemné rozklusnutí. Na check pointu si všimnu že u stolu sedí dost prošitej jeden z favoritu v mé kat a tak rychle doplním flašky, beru kousek ovoce a mizím do tmy aby si nevšiml. Čeká mě +1350m na Le Signal, také nová část, ale dal jsem si ji v přípravě. Opět dost technické, suťoviska, nové traily přes vylámané borůvčí a rododendrony kde suché větve trčí jak kopí a napichují prošité zoufalce. Na občerstvovačce Le Signal pouštím mobil, info od kluků, „Jsi třetí, makej“ mě definitivně nakopává. Kulím dolů tmou, sám a cestou předbíhám několik chodců a těším se na Les Contamines. Odtud jsem to už běžel třikrát, nic mě nemůže zastavit. Svítá. Na Col de Tricot je to sice +1200m, ale mě to připadá jako vlnka a v sedle se ani nezastavím a hned to kulím dolů. Cestou předbíhám jestě jednoho asiata co by mohl být také mezi dědkama a tak si dávám záležet abych mu důrazně ukázal že nehodlám diskutovat o pořadí. Odbočka na lanový most, spojka na protější úbočí bez ztráty výšky, je zavřená! Už to mělo být jen dolů, tuším že ten těžký kamenitý seběh k mostu dole znamená že si těch 700m zase nastoupám z5 na hřeben hotelu Bellevue. Letos mám však hodně navrch, užívám si to a bavím se představou jak to zlomí konkurenty! Na Bellevue jen doplním flašky a drtím seběh na Les Houches, kontroluji zda se nějaký dědek neblíží a už vím že mě nic nezastaví. Okolo trati se začínají objevovat fandící fanoušci, teď už to je až do cíle v Chamonix jedna velká euforie.

Myslím, že se přes všechny trable nakonec podařilo přípravu ideálně načasovat na vrchol sezony. Co příští rok? Uvidíme kde vyjde los, neskromně se chystám do první ligy stomílovek!

UTMB TDS (153.3km / nastoupáno 10003m / 36:34 hod) 🥉

• Karel je kamarád, matematik a sportovec jehož skvělé tréninkové vedení téměř neustále ignoruji ;-) Bez něj bych to nedokázal.

Aklimatizace #1 Přes La Flegere, na horní stanici sedacky, přes Col Cornu z5 na Les Praz

Aklimatizace #2 Po trati TDS, ze sedla Cormet de Roselend do Beaufortu …. Loni jsem tu měl velkou krizi, tak jsem si to chtěl dát v přípravě. Téměř vše ve výšce nad dva tisíce.

Aklimatizace #3 Opět po trati TDS, z Hauteluce do Les Contamines. Je to nová čas trati, daleko víc techničtější a těžší než loni, až na Les Contamines Montjoie, odtud sehěh do Contamines už stejný jako loni. Ten mě hodně baví.

Aklimatizace #4 Opět po trati, poslední kopec, z Les Contamines do Les Houches, jen cca v horní třetině seběhu jsem potkal Karla který mě šel naproti, a tak jsem svěsil a dolů už došel s ním. Celkem během čtyř aklimatizací cca 80 km, nastoupáno cca 7000m. Teď už jen lehárko, spánek, 🍺a nohy nahoru až do pondělí večera.