Ládin

Pár dní lezení a aklimatizace v Tatrách ve skvělé společnosti kamarádů (Karel Zikan 69! David Hutchinson 78! a Suchárna). Přelezeno několik obligátních klasik na Volovku a Ošarpance a nová cesta Lietavice na Vysokou. Doporučuju! 7 délek v pevném, tutové štandy, kde nejde dát svoje jištění, je borhák. Nádhera! Jedna noc u Viktora na Váze je pověstná kaňka na kráse. Měl jsem tuto chatu, chataře Viktora a personál nejraději z celých Tater, ale ty odporné davy, co neustále ve dne v noci tečou na Rysy – naprosto neomalení cepři – to úplně pokazily. Pokud se to nezmění, už tam nechci.

Loni po úspěšném dokončení TDSka jsme si s Karlem* řekli, že se mě pokusíme připravit lépe a přivézt z TDSka bednu. Mise splněna! (3. místo v kat. 60+ (z 48) / celkově 486 (z 1874)) Ovšem v přípravě to ze začátku vůbec nevypadalo tak optimisticky. Posezónní odpočinek koncem listopadu vystřídaly skialpy. Do Vánoc se podařilo několik pěkných výletu. Koncem ledna jsem si střihnul LH24 ale pak si Muffin 🐕 zlomil nohu a já měl nejen po ski ⛷️ ale i po běhaní a stal se ze mě pěšák. Celé jaro jsem vůbec neběhal, za ty tři měsíce to nedalo ani dvě stovky. Zvažoval jsem že letos hodím flintu do žita a do Chamonix nepojedu. Jako soukromou kvalifikaci jsem se nakonec rozhodl zaběhnout nějaký pěkný kopce a MUM. Na narozky jsem si na Paprsku odkroutil 44 sjezdovek a splnil tak výzvu Everesting (98,57km, nastoupáno +8886m). Týden na to odběhl celý MUM (303km) sice hodně volně, tréninkově, zato bez žádných velkých bolístek a zranění. Zdálo se, že si tělo začíná vzpomínat a tak do odjezdu točím kolotoč vynášek alias zalívání 🫐, sprintů do kopce a long na nízkych tepech. Po příjezdu do Francie dávám čtyři aklimatizační běhy a každým dalším se cítím lépe a začínam si věřit.