Ládin

Přijela sestra Lenka a já tak dostal “opušťák” od péče o staroušky a mohl vyrazit do hor a zkusit něco naběhat. Plánoval jsem jít část Stezky Českem, ale počasí stálo za prd a s ohledem na dlouhou vynucenou běžeckou pauzu trucovitou kyčlí jsem zvolil pohodlnou variantu a uchýlil se na Boženku. Přes den jsem si indiánským pobíháním užíval kopců a přitom nemusel táhnout těžký bágl se spaním a proviantem. Sucho, teplo a zásoby na mě čekaly na Božence.

Synovec Simon letos opět přijel na několik málo dnů na lyže. Loni tu ve svých 15ti letech stál na lyžích poprve v životě. První jízdy byly opatrné ale druhý den už jezdil pěkně. Je tvrďák a tak ho neodrazují ani strastiplné cesty na sjezdovku a pak lesem zpět na Boženku. Letos vyzkoušel i běžky. Určitě se mu to muselo moc líbit. Německy sice moc nerozumím, ale šajze je podobný slovu šén, a o tom vím že to je “krásný”. Celý den opakoval “šajze bezky” 🤣

Cestu na skialpy do Radstadtu jsem musel kamarádům odříct, nesešlo se hlídání 🐕👫. Využívám slíbeného pěkného počasí, beru Muffina a v sobotu večer přijíždím do Vrbna. Mám naloženo těžké prase (2x běžky) a v mokrým vaťáku se mě nejde dobře. Je znát vynucená tréninková pauza. Večer si užívám klídku a pohody u praskajících kamen a svíčky a těším se na sluníčko. Ještě brzo ráno je zataženo, ale pak se vyčasí a přijde nádherný den.

Loni jsem si k narozeninám dal Lavaredo 120. Jedna z nej ultra trail tratí co jsem běžel. Sice jsem ji dost protrpěl díky gastro potížím těsně před startem, ale krajinově to je nádhera, prostě Dolomity 😉 Moc rád bych se tam vrátil, ale termín letos koliduje s MUMem. A to je srdcovka. Celý týden se „soupeři“ na trati, ráno u snídaně, dopo u kafíčka, cestou na start v autobusu, po doběhu na pivku, společné utrpení ale hlavně radost a euforie se stejně postiženými. Kamaradství, neskutečná podpora od všech, od troufám si říct že světové špičky, přes eliťáky až po podobné „šmatlaly“ jako jsem já. Kdo zažil, ví o čem to je! MUM dostal přednost a já tak dumal jak oslavit narozky.